Mořské Perly

Perly byly od pradávna nazývány "děti světla" či "kameny moře". Lidé jim přičítali božský původ, neboť nechápali, jak jinak než za pomoci nadpozemských sil mohl v nevzhledných skořápkách primitivních živočichů vzniknout tak nádherný a dokonalý šperk. Perly proto mají magickou moc a léčivou sílu. Podle jedněch přinášejí štěstí, podle jiných se v nich skrývají slzy a žal... Staré perské legendy praví, že perly jsou slzy bohů, které klesly ke dnu, a polapeny schránkami měkkýšů proměnily se v okouzlující šperk. Čínské báje vyprávějí o drakovi, bohu deště, který letí nad mořem a z otevřené tlamy mu kanou krůpěje vláhy. Každá kapka, již zachytí otevřené čekající lastury perlotvorek, se v měsíčním světle promění v perlu. Podle starých indických legend zase nejsou perly nic jiného než měsíční rosa proměněná božskými silami uvnitř schránek v perly.

PERLOTVORKY, PERLORODKY A DALŠÍ

Schopnost tvořit perly nemají jen mořské perlotvorky (rod Pinctada), perly (tedy produkt sebeobrany měkkýše před cizopasníkem či nějakým cizím tělískem) mohou vznikat i v dalších mořských i sladkovodních měkkýších. Nejznámějšími tvůrci perel jsou sladkovodní perlorodky (např. rod Margaritifera, kam patří i naše perlorodka říční, M. margaritifera) nebo některé druhy rodu velevrubů (r. Hyriopsis či Cistaria a další). Překrásné duhově zbarvené perly lze vzácně objevit v plášti ušní (r. Haliotis), které se jinak loví pro silnou vrstvu perleti, používanou v klenotnictví pod názvem abalon. Perly vytvářejí dokonce i někteří zástupci plžů, např. křídlatec velký (Strombus gigas) ojediněle produkuje přírodní perly narůžovělé barvy. 1 - Cephalopoda (hlavonožci) 2 - Gastropoda (plži) 3 - Bivalvia (mlži) 4 - Anodontidae (škeble) 5 - Unionidae (velevrubi) 6 - Pteriidae (kýtovkovití) 7 - r. Pteria 8 - r. Pinctada
a) - Hřebenatkovití - Pectinidae; b) - Telinkovití - Tellinidae; c) - z některých říčních druhů se vybrušují jádra; d) - Hyriopsis schlegeli, H. cumingii, Cistaria plicata (sladkovodní perlorodky); e) - Pteria penguin (kýtovka velkokřídlá); f) - Pinctada martensii (perlotvorka japonská - Akoya); g) - Pinctada margaritifera (perlotvorka mořská); h) - Pinctada maxima (perlotvorka velká); i) - hlemýždi; j) - křídlatci - Strombus gigas (křídlatec velký); k) - ušně - Haliotis gigantea (ušeň obrovská); l) - loděnky; m) - chobotnice

Draze zaplacený šperk z hlubin

Ještě na začátku tohoto století byl lov perel nebezpečnou záležitostí - např. v letech 1910 - 1917 zahynulo jen na jediném místě severoaustralského pobřeží 144 potápěčů, nespočetně dalších ochrnulo nebo bylo duševně postiženo následkem nedostatečného zásobování mozku kyslíkem či mozkových příhod. V této době se ovšem perlotvorky nelovily pouze pro perly, to byl spíš vedlejší produkt, jakási prémie navíc. Hlavním cílem byla perleť, která se používala v knoflíkářském průmyslu na celém světě. Výskyt perel v lasturách byl příliš náhodný a nepravidelný, o to cennější však tyto přírodní perly byly: velké a pravidelné perly patřily už od starověku k nejvzácnějším a nejdražším šperkům na světě. A to i přes to, že jde o velice choulostivý materiál, nepříliš vhodný k nošení a používání - perly nejsou nic jiného než uhličitan vápenatý, takže se snadno rozpouštějí i v mírně kyselém prostředí a narušuje je lidský pot, jsou měkké a křehké, otírají se, ztrácejí lesk, jen málokterá je pravidelná atd. Když Afrodita zrozená z mořské pěny vystoupila z vln, skanuly z jejího těla krůpěje vody a ve světle měsíce se proměnily v perly.

Perlová horečka

Od antických dob až do začátku 20. století byly za nejbohatší naleziště perel považovány tři oblasti. Ta první se nalézala v zálivu Mannar (moře mezi Cejlonem a jižní Indií), druhá v Perském zálivu a třetí v Rudém moři. (V posledních staletích k nim přibyla i jižní moře od pobřeží Austrálie po tichomořské ostrovy.) Pro všechny přilehlé státy byly perly a perleť po celá staletí hlavním zdrojem příjmů, zvrat přineslo až minulé století, kdy byla, především v oblasti Perského zálivu, objevena ropa. Význam lovu perlotvorek pak rychle klesal, neboť "černé zlato" přinášelo do země mnohem větší bohatství. Okouzlení perlami podlehla i Amerika - když byly na přelomu 19. a 20. století objeveny v amerických řekách sladkovodní perly, zachvátila národ po několika "zlatých horečkách" pro změnu "horečka perlová". Dobrodruzi a hledači pokladů pátrali v řekách, jezerech a potocích po perlorodkách a perlách. Nejbohatší naleziště sladkovodních perel objevili v údolí Mississippi. Naštěstí, dříve než mohli být všichni mlži ve sladkých i slaných vodách vyhubeni lovci perel, došlo k malé revoluci - světlo světa spatřila první umělá perla!

Odhalené tajemství

Již od 16. století se objevují pochybnosti o tajemném vzniku perel z kapek rosy a měsíčního světla, neboť "...jak by se mohla rosa dostat do nitra ústřice"? Ve stejném období docházejí badatelé a cestovatelé k závěru, že perla je vlastně tvořena stejným materiálem jako vnitřní vrstva lastury. Slavný švédský přírodovědec Carl von Linné (1707 - 1778) prováděl na základě těchto poznatků první pokusy se sladkovodními perlorodkami: vložil do lastury cizí tělísko a sledoval, zda je mlž pokryje perletí. Jeho teorie byla nezávisle potvrzena objevem, že v nitru pravých perel se často skrývají cizorodá organická tělíska, nebo že nejvíc perel vytvářejí mlži, jejichž lastury jsou plné parazitů. Ostatně, výrobu umělých tzv. poloperel znali už v 11. století Číňané: do lastury sladkovodní perlorodky vložili olověné tělísko ve tvaru malého Buddhy a přibližně po roce je z lastury - již obalené perletí - zase vyřízli. Tyto poloperly byly velmi oblíbené jako talismany, Číňané však postup výroby umělých perel nijak dál nerozvinuli. Vznik přírodní perly Cizí tělísko se dostane mezi plášť a lasturu perlotvorky. Vnější epitelové buňky je obklíčí a začnou vylučovat konchyolin a aragonit. Pokud se celá kapsa oddělí a ponoří hlouběji do meziplášťového pojiva, vznikne přírodní kulatá perla Vznik umělé perly Do zárodečného vaku se vloží perleťové jádro a nepatrný kousíček pláště dárcovské perlotvorky. Meziplášťová tkáň se rozpustí až na vnější epitelové buňky. Ty se začnou množit a postupně obkličovat cizí tělísko. Přitom vylučují perleť, která vrstvu po vrstvě obalí jádro

Japonský úspěch

Z čínských zkušeností vycházel Japonec Kokichi Mikimoto, který založil první farmu pro chov perlotvorek a pokoušel se vypěstovat umělé perly. První poloperly získal již v roce 1890, a přestože měly k dokonalosti daleko, začaly se rychle šířit do světa pod jménem "japonské perly". Vypěstovat pravidelné, kulaté perly se mu však stále nedařilo. To dokázali o téměř deset let později nezávisle na sobě dva jeho krajané, Japonec Tatsuhei Mise a Tokichi Mishikawa. Mikimoto jejich metodu zdokonalil a v roce 1905 konečně získal první dokonale kulaté perly. Svět je zpočátku nepřijímal, považoval je za falešné, ale jejich krása, dokonalost a velikost (přírodní perly bývají často nepravidelného tvaru a maličké) ve spojení s mnohem větší dostupností, a tudíž i nízkou cenou nakonec zvítězily. Ostatně - jaká falešná perla? Šlo sice o uměle vypěstované perly, ale tvořil je stejný materiál jako perly přírodní a jejich vznik vyprovokovala stejná příčina - vetřelec, cizí tělísko, které vniklo do plášťové dutiny perlotvorky!

NEJSTARŠÍ ZMÍNKY

První zmínky o perlách nalézáme v čínském písemnictví - nejstarší zápis o nich pochází z roku 2206 př. n. l. Kupodivu se v něm nemluvilo o perlách z mořských perlotvorek, ale o nepravidelně tvarovaných perlách sladkovodních. Až o tisíc let později svět "objevil" i kulaté mořské perly - opěvují je staré indické eposy a antické báje, později jejich krásu a dokonalost popisuje bible, talmud a nakonec i korán.

JÁDRO NENÍ NUTNÉ

Již od 12. století se v čínských jezerech uměle pěstují sladkovodní perly. Jsou stříbřité a mají pozoruhodné, nikdy však kulaté tvary. Tyto čínské perly se však od mořských neliší jen tvarem, ale také tím, že nemají jádro. Do plášťové dutiny čínské perlorodky se vsune jen malinký, 1 mm široký a 2 mm dlouhý kousíček pláště z dárcovského mlže. Transplantovaný kousek pláště přesto začne produkovat perleť - po roce a půl obsahuje perlorodka drobnou, nepravidelnou perličku bez jádra.

Jak vypěstovat perlu?

Potřebujete dospělou zdravou perlotvorku, nebo ještě lépe několik takových, a pak ještě jednu "dárcovskou". Jedna totiž musí být obětována. Z ní odeberete malinký kousíček pláště, z její lastury vybrousíte nepatrné zrníčko perleti, tzv. jádro (to se dnes častěji vybrušuje z lastur sladkovodních amerických velevrubů). Obojí vložíte do naříznutého pláště opatrně rozevřené živé perlorodky a vrátíte ji zpět do jejího rodného živlu. Cizorodé tělísko vyprovokuje v perlotvorce obrannou reakci - transplantovaný kousíček pláště roste, až vytvoří jakousi kapsu kolem vložené kuličky perleti. Současně vylučuje vrstvičky perleti, kterými jádro obaluje a izoluje je tak od těla mlže. Budete-li se o perlotvorku starat, zajistíte-li jí dostatek čisté, okysličené proudící vody bohaté na plankton, budete-li ji čistit od mořských hub a řas a pravidelně obracet, aby kapsa obalující jádro rostla stejnoměrně, můžete za dva až tři roky lasturu zase otevřít a téměř jistě v ní najdete krásnou, dokonale kulatou perlu. Po jejím vyjmutí můžete postup opakovat - vložit do mlže nové jádro a nový kousek pláště. Od jedné perlotvorky tak lze získat až tři nebo čtyři perly, přičemž každá následující je větší než předchozí.

Perlové farmy

Farmy na pěstování perel dnes najdete na mnoha místech světa. Vedle farem japonských patří k nejznámějším farmy v Indonésii, Polynésii a na Tahiti či při pobřeží Austrálie. V každé oblasti chovají jiný druh perlotvorky, také vyprodukované perly se liší - nejen velikostí, ale především barvou - zcela jedinečné jsou např. tahitské černé perly. Pracovní postup je však na všech farmách velmi podobný tomu výše uvedenému. Nejdříve je však nutné získat dostatek perlotvorek. Dávno pryč jsou doby, kdy se lovily na dně moře, dnes si je většina chovatelů odchovává uměle. Jak se vlastně takové škeble rozmnožují? Perlotvorky vypouštějí své zárodečné buňky do vody - proudící voda pak umožní oplodnění vajíček, z nichž vzniknou volně plovoucí larvy. Ty se však přibližně po dvou týdnech svobodného života musejí někde usadit - a pevně přisedlé už prožijí celý zbytek života. Této fáze využívají chovatelé - v místech, kde se perlotvorky rozmnožují, zavěšují do moře dlouhé pásy jakýchsi umělohmotných třásní či lamel (původně se používaly ponořené větve jehličnatých stromů), na nichž se larvy usazují. S takto usazenými maličkými mlži lze celou násadu přenést na příhodné místo farmy, kde mají dostatek živin a vhodné podmínky k růstu. Japonci dnes perlotvorky dokonce vytírají uměle a larvy odchovávají ve velkých skleněných nádržích. Když se usadí na lamelách, krmí je chovatelé "polévkou" z jednobuněčných řas. Po třech měsících jsou malé škebličky přeneseny do moře a po dalších šesti měsících už je lze přemístit do kulatých drátěných košů. Po třech letech jsou perlotvorky připraveny k "operaci" - ke vsazení jádra, z něhož vznikne perla. Podklady převzaty z knihy Perlen: von den Mythen zur Modern Perlenzucht, vydané firmou Schoeffel Pearl Culture ve Stuttgartu

PERLY VŠECH TVARŮ

Dokonale kulatá, zcela bezchybná perla vznikne jen málokdy. Jako každé dílo přírody jsou i perly proměnlivé: objevují se na nich různé kroužky, barevné skvrny, nepravidelnosti a vypouklá či naopak zploštělá místa nebo dokonce jamky... Tyto perly se nazývají barokní a jsou někdy žádanější než perly kulaté. Někdy se dokonce stane, že mlž vypudí jádro z lastury, ale vložený plášť dál produkuje perleť. Tato drobná nepravidelná zrnka čisté perleti jsou známá pod jménem perly keshi.

KTERÁ JE NEJKRÁSNĚJŠÍ

Typickou barvou perel je bílá - bílé perly, to jsou ty, v nichž se "smutek tají"... Ale perlotvorky produkují - snad v závislosti na barvě pláště či složení potravy - i perly jiných barev. Jsou perly nažloutlé, stříbrošedé, zlaté. Za nejkrásnější jsou považované černé perly. Ve skutečnosti nejsou antracitově černé - bývají obsidiánově černé, stříbřitě šedé až nazlátlé, a ty nejvzácnější mají nádech do zelena. Posledním zázrakem je japonská sladkovodní perla vypěstovaná v roce 1994, která je růžová až načervenalá.